Nákuk do Holandska

Holandsko, mlýny, bordely, cyklisti a jeden den tam.

e3c8f61cfb_95769061_o2

Ráda cestuji. A snažím se tuto svou zálibu naplňovat. Jsem ochotna cestovat nepohodlně a s trmácením, s batůžkařením a levně, hlavně ale cestovat. Nevyznávám názor: V zimě se jede jednou na hory a v létě se jede jednou k moři, protože tak se to dělá. Takže když jsem našla jednodenní zájezd do Holandska s poloviční slevou, nadšeně jsme s rodinou vyrazili.

Jakmile jsme nasedli do autobusu, začal se zase projevovat fakt, že když nacpete do uzavřeného prostoru více lidí, obvykle se vzájemně rozčilují. Aneb paní vedle nás půl hodiny řeší do telefonu s reprákem dort ve tvaru Šmoulinky a všichni to musíme poslouchat. A mladé dvojici před námi zase vůbec nedojde, že když si inteligentně sklopí sedačky, my vzadu si můžeme nohy asi pověsit ke stropu nebo si je strčit rovnou za hlavu (nebo jim na hlavu?). Ale kromě těchto drobností bylo všechno oukej.

Pan průvodce se snažil nás všeobecně vzdělat ve věcech poměrech a dějích holandských, z čehož hned přední informací bylo, že správně se neříká Holandsko, protože to je pouze název jedné z provincií. Neříká se ovšem ani Nizozemí, protože toto označení správně patří i územím v okolních státech. Nejlépe byste se tedy o zemi tulipánů a větrných mlýnů měli vyjadřovat jako o Nizozemsku.
Dále jsme se dozvěděli, že v Nizozemsku často dělávaly paseku povodně a utonula při nich spousty lidí. Taky, že je to jedna z nejbohatších zemí Evropy a má na můj vkus nechutně vysoký počet obyvatel na kilometr čtvereční. Což se při pohledu z okýnka projevuje zejména tím, že nevidíte žádnou přírodu. Jenom venkov, ten jo. Upravený. Spoustu políček, domečků a malebné pastviny bez plotů, protože tady všechno ohrazují vodní kanály. Krávy. Ovce. Občas stromy v řadě, ale žádný les. Vůbec žádný les a ani malilinkatý kopeček, ani hrbolek. Ani bouli. Vždycky mi přijde zajímavé, že když jsme se o nějaké zemi učili v zeměpise, pak do ní člověk přijede a ty věci tam opravdu jsou a obvykle ještě v mnohem větší míře, než jste čekali.
9e3e02db59_95769066_o2
Člověk ví, že jsou v Holandsku (stejně nikdo nikdy nepřestane říkat Holandsko, i když to není exaktní) vodní kanály. A myslí si, že tam prostě jsou – jenom tak, aby v každé zemi bylo něco, o čem se dá učit ve škole. Ale pak zjistí, že ty kanály, tam asi mají přeci jen nějaký účel a není to jen být látkou pro zeměpis, a že je jich tam tak strašně moc, na každém kroku, na každém rohu, vinou se placatou krajinou, vinou se i městy a kolem domů, jako žíly a nikdo z místních se jim nevyhne, naopak jsou s nimi přímo srostlí.
Brzy ráno, ještě za šera, jsme dorazili do první zastávky a tou byl skanzen s tradičními vesnickými domy a větrnými mlýny Zaanse Schans. Skanzeny za svítání mají své kouzlo. A nebudu vám popisovat domek od domku, ale raděj vám ukážu fotky (klikat pro zvětšení). Některé z budov sloužily jako penzionky, možná i k soukromému bydlení nebo jako obchůdky – ráno však zavřené. Každopádně byl skanzen příjemně živoucí.

Druhým bodem bylo rybářské městečko Volendam, sousedící s městečkem Edam, z něhož pochází nám dobře známý sýr eidam. Hlavní pobřežní ulice ve Volendamu působila na můj vkus více turisticky, než bylo nutné, ale za rohem už to bylo moc pěkné. Navíc – kde je moře, tam je to vždycky fajn!

A z Volendamu? Inu rovnou do Amsterdamu. Na tohle město jsem měla už delší dobu zálusk, fascinují mě jeho ulice s vodou a hlavně ty úzké cihlové domečky. Pan průvodce nás poučil – a já poučím vás – že tak uzounké jsou domky proto, že v dobách dřívějších se platila daň ne z celkové plochy, ale z toho, co bylo vystrčené na ulici. A tak, když se chtělo ušetřit, muselo se zužovat a zužovat. Dnes to má své kouzlo. Mnoho z domečků je nakřivo, všemožně šikmo, stojí nahnutě, jeden jinak než druhý, trochu jako zuby někoho, kdo potřebuje rovnátka. Nahoře u střechy trčí z každého domu takový trám, co připomíná lehce šibenici a ten slouží k tomu, že stěhuje-li se někdo, či prostě potřebuje z bytu a do bytu přemisťovat větší kusy nábytku, tím uzounkým vnitřkem to tam nedostane, a tak se musí oknem a vyzvedávat na laně.

d0ceb6653c_95768998_o2.jpg

Ačkoli je všem známý fakt, že Amsterdam je městem hříchu, drog, alkoholu a všeobecně místem poněkud volnomyšlenkářským, nějak naivně jsem čekala, že to bude také místo klidu. Nikoli.
Panuje tam poněkud chaotická doprava, kde se mísí spousty kol, nějaká auta, rikši a kdovíco ještě, tramvaje a povoz s koněm – třeba. A do toho samozřejmě davy lidí. Takže na vás pořád cinká nějaký cyklista, občas se na vás řítí nevídanou rychlostí a celkově vzato máte celou dobu pocit, že vás někdo brzo přejede. Některé ulice jsou klidnější, některé méně.
Některé ulice jsou slušnější, některé méně. V Praze jsem zvyklá, že když jdu po ulici, je v ní někdy zverimex. A ten má za výlohou křečka. Jenže v Amsteru mají za výlohou baby. Ženy, lehké děvy roztodivných tvarů i barev. Občas jsou hezké a občas… řekněme… velmi udivující. Každopádně jsou tam. Ve spodním prádle. Ve výloze. Každá má svůj kumbálek, kde se vystavuje na odiv, má tam vysokou židličku a u stěny lože, takže když někdo přijde, jenom zatáhne závěs od výlohy a je to. A tato „vykřičená čtvrť“ má své pole působnosti zrovinka v té nejstarší části starého města. Asi to bude nějaká tradice mužných námořníků.
0d77f2861b_95768992_o2
To že je na mnoha místech cítit trávu, snad ani nemusím zmiňovat. Na trhu mají zelená marihuanová lízátka, a když na nějakém štítku uvidíte nápis Coffee Shop, zaručeně se nejedná o kavárnu, nýbrž o podnik, kde dostanete trávu a věci podobné.
Na hlavním náměstí starého města, na Damu, kromě toho, že je tam hezký obchoďák s luxusním starobylým interiérem a jedním z mála záchodů, jsou na Damu taky atrakce jako u nás na Holešovicích. Strašidelný hrad, kolotoč, obří kolo a věci, po kterých se asi často zvrací. Inu… je to trochu zvláštní – blyštivé a hlučné zábavní stroje mezi těmi historickými seriózními budovami. A když kolem nás projel jakýsi podivný šlapací vůz se stolem uprostřed, plný lidí s parukami, kteří třímali sklenky barevných drinků, hulákali a s povozem se klikatě a lehce neřízeně šinuli zalidněnou ulicí, pan průvodce s úsměvem konstatoval jen, „to je prostě Amsterdam.“f5c5d6ac67_95769034_o2
Po setmění nás ještě udivilo, že ač jsou ulice plné restaurací a hospod, jedna vedle druhé, jsou všechny lokály k prasknutí plné.
0bddf1c94f_95769040_o2.jpg
Inu Amsterdam. Není klidný. Není nejlepší a není ani nejhorší. Kanály lemované křivými domky jsou úžasné, stejně bleší trhy a večerní atmosféra či všudypřítomné lodičky, z nichž ty větší, houseboaty, slouží poměrně velké části populace k bydlení. Když by se člověk vžil do tamní všudypřítomné nálady život jako jedna velká zábava, muselo by to být skvělé město na „odvázání se“. A být tu více dní, myslím, že by město na člověka tuto náladu přeneslo samo.
Rozhodně je to město, které má osobitého ducha a nedá se hned tak zaškatulkovat ani k ničemu přirovnat. Pro mě je to město, o kterém ani nemůžu říct, jestli se mi líbilo nebo ne. Ale s jistotou říct můžu, že bylo úplně jiné, než jsem čekala.
Můžete-li a chcete-li, vydejte se tam. Cestováním člověk nikdy nic nemůže zkazit.
Na konec jsem ještě chtěla zmínit, že spousta Nizozemců chodí divně oblečená, kombinace tepláků a lodiček by nebyla nic výjimečného. Tak… a zbytek už objevte sami.

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s