Obraz města

Je město a v něm lidé. Směšní, vážní, uznávaní, chudí, blbí, hloupí, chytří, chlupatí, oholení, staří, mladí, živí i mrtví. Chodí ulicemi, smějí se v nich, pláčou, křičí, mlčí…
___________________________________
Starý pán – šťourá se holí v popelnici. Hledá jídlo.
Floutek s rozkrokem u kolen si zapaluje cigaretu. Plive na zem.
Právnička sedí v autě – snaží se vyjet. Couvá a bourá.
Matka spěchá s nákupem domů. Roztrhla se jí taška.
Otec se dívá na fotbal. Kleje.
Bratr utíká na nočník. Nestihl to.
Turisté vzhlíží vzhůru. Paměťové karty mají plné.
___________________________________
Starý pán umřel v domově pro přestárlé. Právnička se stále nenaučila couvat.
Turisté odjeli. Fotky omylem smazali. Bratr už nechodí na nočník.
Město je tu pořád.

Opička lysá

Opička lysá tiše banán v koutě chroupe. I se šlupkou. Stěny jsou prázdné, nudně šedé. Nudně šedá prázdná místnost, až na tu opičku, která právě dojedla. Ejhle, rychle se vymrštila z kouta a nyní visí na zamřížovaných dveřích…a my zjišťujeme, že to není opička, nýbrž opičák!…

Podivný muž s karafou zpola naplněnou růžovým vínem brodící se přes bahnitou řeku. Nedívá se na nikoho, jde svědomitě dál. Už chce být na druhém břehu, ale hnědá voda stále olizuje jeho chlupatá kolena.

Celý příspěvek